Proč NOE

Po nejrůznějších úvahách jsme pro školu vybrali název NOE. Příběh Noemovy archy je jistě každému dobře znám. Rozhodně jsme ho ale nezvolili proto, že bychom milovali prasklá potrubí, ucpané odpady či jiné potopy. Doufám také, že vám nepřišla na mysl nabízející se paralela přepravovaných tvorů a budoucích žáků.

Nás zajímal především Noe. Častokrát jsme se totiž při našich setkáních zamýšleli, jakou školu vlastně chceme mít a kým chceme, aby byli naši žáci. A Noe možná ztělesňuje naše představy.

Čím si nás získal, řekněme, tento statečný chlapík dávnověku?

Za prvé – něco uměl!
Postavil loď. Z naší pedagogické praxe víme, že když je vám šest a složíte lodičku z papíru, tak prostě umíte! Proto dokážeme posoudit, že když je vám šest set a postavíte archu, tak prostě také umíte! A to si přejeme i v NOE – učit tak, aby žáci uměli.

A ještě druhou věc jsme Noemu nemohli upřít – dalo se s ním vydržet.
Považte sami, přes rok spolu na jedné lodi. Jen Noe s rodinou a kolem hotový zvěřinec! Přes den péče o zvířata, každý večer hra: „Samá voda, samá voda, přihořívá, hoří“ a ráno zase nanovo – stejné obličeje, stejná námaha, stejná tapeta za okny. Co se za takových podmínek asi všechno mohlo v lodi stát? Napadá nás řada neutěšených scénářů, ale v příběhu nečteme, že by Noe po vystoupení na suchou zem pronesl něco ve smyslu: „No konečně!“ Naopak, první, co udělá po vystoupení z lodi – poděkuje Bohu. Noe nám možná odpověděl na otázku, koho si přejeme z našich žáků mít – lidi, s kterými byste se neobávali strávit delší čas na jedné lodi.

A Noe si zasloužil naši pozornost i do třetice. Vzal Boha vážně.
Pustil se do díla v době, kdy obloha byla bez mráčku a jeho počínání odporovalo většinové náladě ve společnosti. Noe ale rozpoznal, co je v daný okamžik důležité a zařídil se podle toho. I my věříme, že je důležité mít v tomto městě školu, která postaví své základy na křesťanských principech.

Markéta Chmelová